Peaceegg | Frisbee Ultimate z Pisku
(aneb v co přerostly „Kelímky“)
Pokud chceme pátrat po úplně nejhlubších kořenech, pak nás nejzazší paměť zavádí do roku 1994, kde ve čtvrtém ročníku SPŠ při hodině TV vedené tělocvikářem Luďkem Štěpánem existuje možnost si házet létajícím talířem. Nebyl to ještě se standardizovaným discraftem (pouze levné lehčí disky), natož ultimate – hra s nimi spočívala v pouhém házení ve dvojicích a pak něco na způsob házené. Dva budoucí studenti ČVUT Tomáš Záluský a Zdeněk Pichlík tam vidí, že ten disk docela elegantně lítá a taky se dozvídají, že se tomu říká frisbee.
Dalším mezníkem je říjen 1995, kdy si studenti volí sport pro (v prvních dvou letech povinné) hodiny tělesné výchovy. A nebyla by to elektrofakulta, kdyby na její Katedře tělesné výchovy nebyl hádejte kdo? (tehdy ještě nebyl vedoucím katedry) – no přece Jan „Papá“ Filandr. Pod vlivem pozitivních zkušeností z průmyslovky se Tomáš se Zdeňkem vyhecují k přihlášení na frisbee a začnou pronikat do tajů, že existují i mnohem lepší disky, že se s nimi dá házet i jinak než backhandem a že si musí odvyknout očekávat přihrávku, když neběží.
V dalších studijních letech už na frisbee Tomáš se Zdeňkem nechodí (především kvůli široké nabídce jiných sportů, kterou nešlo nevyzkoušet), a taky jdou každý jinam.
Začátky hry s létajícím diskem sahají v Písku do doby po roce 1996, kdy Tomáš Záluský ukázal svým známým první placku „frisbee“ uchovanou ze studentských let v Praze. Přesné datum této historické události již nikdo bohužel nepamatuje. Byl to disk s logem 3SB, schematickým obrázkem kluka a holky držící se za ruce a nápisem „We like to piss together“, stál 500 Kč a – jak bude popsáno později – vzhledem k brankám, nezřídka postaveným v blízkosti zdi, se Tomáš obával jeho prasknutí, což se naneštěstí při jednom obzvláště razantním gólu podařilo.
Prvními hráči povětšinou byli mladí písečtí křesťané a jejich přátelé. Spolu s hrou s diskem (všeobecně označovanou jako „kelímky“, zřejmě podle předmětů, ze kterých se vymezovaly branky) se hrál při letních nedělních setkáních také fotbal, a tak není divu, že i první forma hry s frisbee v Písku využívala místo zón již vytvořených branek. Čtenáře může napadnout, proč se nehrál ultimate. Asi proto, že rok ultimate na FELu nestačil Tomášovi na to, aby jej vstřebal do té míry, že by se mu tehdy podařilo pravidla i taktiku před ostatními obhájit, natož je nakazit. Vzniklá pravidla proto byla jakýmsi kompromisem mezi tím, co se podařilo Tomášovi z ultimate prosadit a co ne.
Kelímky se například podobaly ultimate v pivotování a zákazu kroků, osobní obraně, udržování odstupu bránícího hráče, pravidlech počátečního výhozu, později se podařilo zavést i počítání. Naopak velmi odlišné bylo (kromě přítomnosti branek) dovolení více obránců v okruhu 3 m a co bylo z dnešního pohledu nejvíce iritující – pravidlo „při neukočení přihrávky disk ztrácí družstvo, jehož hráč se poslední dotkl“, což znemožňovalo handbloky a srážení přihrávek. Nezapomenutelné jsou více jak dvacetihlavé chumly hráčů před vyděšeným brankářem ;o), stejně jako po celé ploše rozprostření stojící (!) hráči volající jeden přes druhého na throwera „přihraj!“, „tady!“. Nutno však dodat, že už tehdy existovaly náznaky spirit-of-the-game, např. při řešení sporů o platnost gólu pro výšku hodu (nebylo totiž vymezeno břevno branky) – hra byla přátelská a konfliktů minimum.
Tehdejší hráči: Tomáš a Eva Záluských, Tomáš, Marta a Marie Němečkovi, Vašek, Martin a Mája Bočkovi, Kuba a David Pizingerovi, Lenka Valentová, Michal Sekyrka, Jirka Hronek z Písku, Jirka Hronek ze Smolče, Pavla Poláková, Vláďa Říha, Pavel a Honza Koubovi, Martina a Mirka Pudíkovy, Šárka Příhodová, Vašek Holý, David Urban, Jirka Záloha, Vašek Šmíd, Tomáš Němec, Honza „Fox“ Liška, Verča Marešová, Sylva Jablonská, Katka Holá, Jirka Smrž a další.
Pro úplnost dodejme, že prvním místem hry byl travnatý plácek na Výstavišti a za branky sloužily především batohy. Taková zápolení se pravidelně svolávala na letní prázdniny v neděli večer, v zimě mezi léty 2003 a 2004 jsme se poprvé začali scházet i v zimě, a to v obloukové tenisové hale za nemocnicí, kterou jsme si začali pronajímat. Účast mnohdy až 20 lidí svědčila rozhodně o tom, že nadšení pro disk plachtící vzduchem nechybí, nicméně už v té době bylo nutné myslet na budoucnost, a to ve dvou oblastech.
První byla velká fluktuace lidí – hráči přicházeli a odcházeli, existovaly výkyvy v docházce, po silné účasti v jednom týdnu přišli čtyři lidé další týden, vliv měly maturáky nebo víkendové návštěvy s rodiči u babičky s buchtama :-). Proto jsme se snažili vyvíjet úsilí o přitáhnutí co nejvíce lidí, a jedním z konkrétních kroků byl nápad Evy Záluské dát reklamu do měsíčníku Infocentra.
Druhá oblast se týkala toho, že jsme naráželi na nedokonalost našich vlastních pravidel kelímků. Lze si např. vzpomenout na rozhovory mezi Tomášem Záluským a Tomášem Němečkem, které se vyznačovaly zvídavostí Tomáše N. vůči ultimate a snahou prosadit více z ultimate. Dnes lze s nadsázkou říci, že jsme se k ultimate částečně dopracovali hraním kelímků :-), nicméně tehdy jsme si museli přiznat, že bez zkušeného hráče se to na ultimate nepřehoupne.
Konec tohoto průkopnického období přišel náhle. Jednoho dne (podle docházky pravděpodobně 16.1.2004) se objevil ve dveřích chladné nafukovací hale jistý Maara s manželkou Jiřinou a slovy „Můžeme sem chodit“? Po jeho několika hodech nám došlo, že na někoho takového tým přesně čeká. Během několika týdnů nabrala hra s frisbee v Písku rázem jiný směr a příští léto jsme už na branky nehráli ;o).
Maara – neboli Marek Holický, zkušený hráč Four Fingers/FUJe, se čerstvě přistěhoval z Prahy. Dočetl se o tréninkách právě v měsíčníku Infocentra a přišel se podívat. Brzy se ujal trenérské taktovky a postupně jsme přestali střílet branky a vrhli se na dobývání zón. Během tohoto období se z původních nadšenců – kelímkářů vytříbilo jádro frisbee-ultimate hráčů, základ pro dnešní tým PeaceEgg. Letní nedělní večery přestaly stačit a vyhovovat a začali jsme se scházet v pátek (především kvůli vysokoškolákům a středoškolákům s velkým počtem kroužků). V zimě 2004/2005 probíhal již zcela regulérní trénink frisbee-ultimate v školní tělocvičně Husovky.
Po pilném letním trénování na školním hřišti Šobrovky přišel čas poměřit síly s někým jiným. Naši nejbližší souputníci sídlí v nikterak dalekých Českých Budějovicích a tak bylo nasnadě, že jsme do světa frisbee vstoupili právě utkáním s týmem 3SB z Českých Budějovic dne 26.6.2005, které se uskutečnilo „na půli cesty“ na fotbalovém hřišti v Číčenicích. Během zápasu jsme sice zjistili, že nějaké mouchy vychytat ještě musíme, nicméně, že jdeme správnou cestou. Nějaký ten bod jsme totiž dali ;o).
Celkově nás to posunulo o kus dál a po prázdninách jsme pokračovali s propagací a přidali se k nám další hráči: Marek Holický, Martin Hejtmánek, David Maruna, Vavřík, Luboš,Milan, Jura Boček, Adam Pavliš Přes první zápas a velké vize tým v další zimě 2005/2006 skomíral, tělocvična v Husovce zela často prázdnotou. A tak jen ti největší optimisté věřili, že …
…jaro a léto 2006 bude doslova přelomovým rokem našeho týmu. Ale nepředbíhejme. Páteční termín tréninků se ukazoval jako čím dál tím méně vyhovující, stále se na něm podepisovaly víkendové akce, maturáky a intrařům pátek taky moc neseděl. Navzdory tomu, nebo možná právě proto jsme rozjeli trénink 2x týdně a k páteční Husovce přibyla středeční Benešovka. Středeční tréninky se celkem rychle ujaly. Přes léto roku 2006 proběhla další propagačně-náborová akce, která v kombinaci s příchodem staronových hráčů způsobila, že tým snad ztrojnásobil počet svých hráčů a stal se tak jedním největších v Čechách ;o) A tak se již začalo trénovat 3x týdně (pondělí, středa, pátek) na hřišti ZŠ Šobrova, mnohokrát se sešlo tolik hráčů, že paralelně probíhaly dva regulérní zápasy 7 proti 7, a to ještě někteří museli střídat.
Na tréninky chodila spousta dětí z blízkých sídlišť Milady Horákové a Jih a i když někteří s týmem již nepokračují, strávili alespoň aktivně své prázdniny a určitě nelitují. Atmosféra hřiště, o které se zpočátku dělíme se skupinkou kluků na čutané, mažoretkami (frisbee se s hudbou hraje jinak :-)) a rybáři (kteří trénují muškaření) se nedá zapomenout...
WINTER LEAGUE 2010
10.- 11.4.2010
Počet přístupů:
Tyto stránky jsou speciálně formátovány pro tisk